NÁŠ PŘÍBĚH
"Pes je jediné stvoření na světě, které vás miluje víc než sebe."
- Josh Billings
První barzojové, které jsem poznal, byli Cass a Didi. Divní tvorové, s tím svým dlouhatánským šňupákem ne nepodobní mravenečníkům. Vedle nich si člověk připadal jako vzduch, možná ještě míň. Odměření. Nedůvěřiví.
Pak jsem je poznal blíž... a okouzlili mě. Elegantní v každé situaci. Klidní, vyrovnaní, sebevědomí, přitom citliví, melancholičtí, hraví...
Pokud si někdy pořídím psa, bude to barzoj. Ta myšlenka mi několik měsíců kolovala v hlavě. Procházel jsem stránky různých chovatelů a majitelů, obdivoval jejich psy. Přitom jsem neměl odvahu ani pomyslet na to pořídit si psa. Protože bych na nej neměl čas. Protože nechci mít psa v domě. Protože naše pěstovaná zahrada by to nepřežila. Protože sousedův plot se rozpadá, kdykoli se na něj jen podívám. A hromada dalších "protože". Pak mě jedna moje kamarádka řekla: Pes? Barzoj? Proč ne? Běž do toho, nebudeš litovat... Dík, Jani, za to nakopnutí, nelituju. Všechny pochybnosti vzaly za své.
Shodou okolností, ve stejné době, jsem někde na internetu zahlédh obrázek barzojího štěněte, jak elegantně leží opřené o zídku, přední packy jednu přes druhou, ocásek stočený podél těla... a ten pohled!
Ta fotka se mi vryla do paměti. Několik dní jsem ji pak hledal, věděl jsem, že je to on.
Moje láska na první pohled. Bylo rozhodnuto. Já byl rozhodnutý.
To je on: Charodiy Aleksandrit Favorit
Za pár týdnů už Rodi cestoval z Ukrajiny za námi a od 6. června 2016 je právoplatným členem naší rodiny.
A samozřejmě packa přes packu. Není pochyb: je to on.
Po roce došlo na slova zkušených chovatelů barzojů: jeden je málo. Po delším hledání a rozmýšlení jsme se rozhodli pro dalšího zoje z východu, tentokrát z Estonska, avšak s krví anglických Manitias.
Dion's Valdai
Pro Valiho jsme jeli až na polsko-litevské hranice. Dlouhá cesta, ale stála za to.
A tak tu s námi žili další rok dva barzojové. Našli si místo v našem domově, v našich srdcích.
Začátek roku 2017 přinesl událost, na kterou jsem čekal léta. A nejen já: Cass má štěňata! Sedm. Jedno krásnější jak druhé, červenobílý vrh. Mají se čile k světu a já mám od začátku slabost pro Žlutého kluka a Modrou holku, ale protože fenku mi nakonec rozmluvili (a Modrá stejně zůstala jako největší miláček u chovatelky), byl Yellow Boy jasná volba. Takový klidný cvalík.
Při jedné z návštěv, když už malí běhali ve venkovním výběhu a já byl pro ně na chvíli zajímavým zpestřením čilého dovádění, se ke mně kromě Žluťáska a Modré přitočil jiný klučina: neposedný Green Boy, nejmenší psík z vrhu se dvěma značkami ve tvaru srdíček a pohledem říkajícím "co bych tak ještě provedl?". Neodbytně se mi uvelebil na klíně, kde do minuty usnul. Tak se do užšího výběru dostal další adept.
Jednoho večera, kdy jsem se nad jejich fotografiemi rozhodoval, koho si odvezu domů a kdo bude třetím psem v naší barzojí smečce, jsem se zastavil nad jednou fotkou. Byl na ní Green Boy, se svým pihovatým čumáčkem, pohled upřený do objektivu, v očích výraz na který nezapomenu: Hele, já jsem tu, tak se mnou počítej!
A já měl jasno. Moje srdce mělo vybráno. Jen malá pochybnost: jestli si tentokrát pes nevybral mě :-)
Od chovatelky dostal luxusní jméno Argu Schedir, zelený obojek i vodítko. Je to přece Green Boy!
Tím se naplnily dva mé sny: mít tři barzoje a potomka Cass.
Jsme členy Klubu chovatelů a přátel barzojů
Naši nejlepší dodavatelé: